Ano, jedinou reálnou - a také tou zdaleka nejhodnotnější - cestou je skutečně kvalitní vzdělávání a výchova k samostatnému a kritickému myšlení.

Ovšem v tomto směru ČR zřejmě ještě velmi zaostává nejenom za tím Finskem.

Nejsem si jist, že dobré vzdělání by u nás zaručilo odolnost proti ruské propagandě. Podléhají jí i lidé, kteří májí nadprůměrné vzdělání. Co pomáhá je, zdá se, především mít s Ruskem přímé hranice. Finové samozřejmě mají s potřebou odolávat ruskému tlaku nepřetržitou historickou zkušenost, pro nás je to vzdálená země, kam se dají projikovat různé fantazie.

stojí za to se podívat, abychom věděli co nám Putinovo Rusko osobě chce říct.
Nejvíce zpráv je o zbraních a válkách. Je tam rubrika Svět a Česká republika, rubrika Rusko tam není a o vnitřním dění v Rusku tak skoro žádné zprávy nejsou.

Rusko je líčeno jako silné a nebezpečné svými zbraněmi, není ale žádná snaha vylíčit Rusko jako zemi, kde se dobře žije, vzkvétá kultura atd. Rozdíl proti sovětské propagandě je v tomto velký.

Přesně z toho důvodu, pane Kubičko, že míra - formálního - vzdělání sama o sobě ještě není žádnou zárukou odolnosti vůči té či oné propagandě, jsem doplnil, že je zapotřebí také systematické výchovy k s a m o s t a t n é m u a k r i t i c k é m u myšlení. A to - mimochodem - zdaleka nejen ve vztahu k ruským propagandistickým serverům.

A tato výchova k samostatnému a kritickému myšlení je - to se nedá nic dělat - v zemích Západu mnohem více vžitá a má podstatně delší tradici, nežli v zemích Středovýchodu.

Je to trochu argument "žádný pravý Skot". Ovšem mnoho lidí se domnívá, že mají kritické myšlení, protože něco kritizují. Kritické myšlení je ovšem především přezkoumáváním základů vlastního myšlení.

"...po roce války se ulicích téměř bez jakéhokoliv zásahu prodávají noviny...oslavující nepřítele a volající po kapitulaci. A důvodem není ani tak úcta ke svobodě projevu jako jednoduchý závěr, že na těhle věcech nezáleží. Nic nehrozí, když necháte na ulici prodávat noviny, jako jsou ..., protože je jisté, že si je devadesát pět procent obyvatel nebude chtít přečíst."

George Orwell z roku 1941

Myslím, že tento typ kritického myšlení u nás dnes chybí nejvíc. Intelektuálové, kteří nekriticky předpokládají, že lid je třeba chránit před propagandou a školit v mediální zdatnosti, hanebná podívaná.

Pane Profante, to že za situace kdy vlastní země vede válku na život a na smrt s nepřítelem jen málokdo bude ochoten naslouchat propagandě ve prospěch právě toho nepřítele, je spíše zcela přirozeným, ne-li přímo atavistickým reflexem. S nějakou "kritičností" to má asi sotva co společného.

Ano, pane Kubičko, s tím "kritickým myšlením" to opravdu není tak docela jednoduché.

Je nutno rozlišovat dva stupně či formy kritického myšlení.

Ten první stupeň, to je to standardní "kritické myšlení" v tradiční liberální demokracii s vyvinutou občanskou společností.

Kde tedy naprostá většina obyvatelstva je už skutečně od školních let vedena a vychovávána k tomu, nepřebírat slepě cizí myšlenky, nýbrž mít a argumentačně podkládat své názory vlastní.

To je nesporné plus této klasické liberální demokracie. Jenže - tato liberální demokracie pravidelně zároveň končí právě jenom u tohoto prvního kroku, mít svůj vlastní názor.

Jenže: mít svůj v l a s t n í názor, to ještě zdaleka neznamená, dokázat se emancipovat od s v ý c h v l a s t n í c h předpojatostí. Daný jedinec - tímto způsobem vychovaný - je sice alespoň v jisté základní míře emancipovaný vůči externí propagandě; ale nic více. Jak jste uvedl: skutečně kritické myšlení je založeno na schopnosti, stejně tak kritickým způsobem přezkoumat i svá vlastní východiska. Své vlastní předpojatosti, své vlastní pohodlné myšlenkové automatismy.

Ale k tomuto druhému kroku se liberální demokracie už nedostává, a ani principiálně dostat nemůže. Neboť liberální demokracie je založena právě na nepodmíněné autonomii každého jednotlivce; a není tu tedy dáno naprosto nic, co by tohoto jednotlivce mohlo přinutit, či alespoň motivovat k tomu, svést tento boj proti svým vlastním "posvátným" přesvědčením.

Neboť právě tento boj je vždycky ten ze všech nejtěžší.